Morin khuur: housle s koňskou hlavou

Dvě struny a koňská hlava

Morin khuur jsou dvoustrunné smyčcové housle. UNESCO popisuje duté, lichoběžníkové tělo na dlouhém bezpražcovém krku, s vyřezávanou koňskou hlavou na vrcholu a dvěma ladicími kolíky vyčnívajícími pod ní jako uši. Rezonanční deska je potažena zvířecí kůží a struny i smyčec jsou vyrobeny z koňských žíní. Zvuk vzniká smýkáním nebo přejížděním smyčce po obou strunách, a proto dokáže dobrý hráč docílit toho, že zní jako lidský hlas.

Mongolský národní nástroj

Morin khuur je jedním z nejvýznamnějších nástrojů mongolského lidu a je považován za symbol národa. Mnozí Mongolové jej chovají doma jako znamení míru a štěstí. V mongolštině jeho název znamená koňská fidula. V západním Mongolsku je nástroj znám jako ikil a na východě jako shoor. UNESCO prohlásilo jeho tradiční hudbu v roce 2003 a v roce 2008 ji zapsalo na Reprezentativní seznam.

Starší, než vypadá

UNESCO uvádí, že strunné nástroje zdobené koňskými hlavami se objevují v písemných pramenech z mongolské říše třináctého a čtrnáctého století. To zařazuje housle s koňskou hlavou do písemných záznamů mongolské říše. Design je spjat s kultem koně, který stojí v centru nomádského života, a housle byly součástí rituálů a každodenních činností stejně jako hudebním nástrojem.

Dvě legendy

Původ koňské hlavy vysvětlují dvě pověsti. Podle jedné dostal pastýř jménem Namdžil Kukačka okřídleného koně, na němž v noci létal za svou milou. Žárlivá žena mu však křídla uřízla, kůň se zřítil a zahynul, a truchlící pastýř si z jeho kůže a žíní z ocasu vyrobil housle. Podle druhé pověsti vyrobil první housle chlapec jménem Süche poté, co zlý pán zabil jeho bílého koně a duch koně mu ve snu poradil, aby tak učinil, aby oba nebyli sami.

Jak se drží a jak se uklání

Hráč drží nástroj téměř vzpřímeně, ozvučná skříň spočívá v klíně nebo mezi nohama. Smyčec se drží zespodu, podhmatem, a ruka může během hry přitahovat volné žíně, což umožňuje jemné ovládání tónu. Krk je bez pražců a levá ruka zastavuje struny jejich stisknutím prsty. Právě proto se tón může ohýbat a klouzat mezi notami způsobem, který strunný nástroj s pražci nedokáže napodobit.

Co hraje

Morin khuur je především sólový nástroj, doprovází však také tance, dlouhé písně, mýtické příběhy, obřady a každodenní činnosti spjaté s koňmi. Součástí repertoáru jsou tatlaga, melodie určené ke zkrocení zvířat. Na svátku Naadam hráči předvádějí chvalozpěvy na nejlepšího koně a nejlepšího zápasníka. Tato šíře se uplatní v pestrém programu: tytéž housle mohou nést pomalou píseň, tanec i melodii napodobující koně.

Přečtěte si dále: Urtiin duu: mongolská dlouhá píseň

Od stepi k pódiu

UNESCO upozorňuje na změnu, která je důležitá pro každého, kdo tento nástroj slyší v koncertním sále. Většina Mongolů dnes žije ve městech, daleko od historického prostředí tohoto houslového nástroje. Na pódiu bývá nástroj laděn pro koncertní provedení, což ho činí vyšším a hlasitějším a stírá některé jemné odstíny tónu. Pastevecké komunity v jižním Mongolsku stále zachovávají mnoho starších způsobů hry i s nimi spojené zvyky. To, co slyšíte v divadle, je skutečná tradice, přizpůsobená pro daný sál.

Poslech v sále

Sledujte současně smyčcovou ruku a hlavu koně. V lidovém programu může morin khuur nejprve znít sám, poté se přidá zpěvák nebo tanec. Poslouchejte, jak tóny do sebe kloužou – to je to hlavní, co nástroj s pražci nedokáže. Hraje-li více houslí, může pod nimi přidat hloubku větší basová verze, ikh khuur. K tomu, abyste si nástroj užili, nepotřebujete žádné odborné znalosti; jeho zvuk si oblíbíte už při prvním poslechu.